VZDĚLÁNÍ
OBOR FASHION DESIGN
ZČU Fakulta designu a umění Ladislava Sutnarav Plzni,vedoucí atelieru Doc. Akad. mal. HelenaKrbcová
| 2009 - 2013

PRACOVNÍ ZKUŠENOST I UMĚLEC NA VOLNÉ NOZE I 2018 - do současnosti

Mé jméno, které mi dali rodiče, je Miroslava Lipertová.

Narodila jsem se v Ústí nad Labem, ale vždy jsem cítila, že v rodném městě nezůstanu. Stejně tak jsem naslouchala volání svého srdce, které toužilo po bohémském životě umělce. V životě miluji dvě věci, kreslení a módu. Proto jsem si vybrala Střední uměleckou školu textilních řemesel obor Oděvní návrhářství, kterou jsem úspěšně dokončila. Toužila jsem se dostat na vysokou uměleckou školu, a tak jsem kreslila každý večer, abych dokázala projít skrz talentové zkoušky na vybranou školu. Pamatuji si na moji mamku, kdy prohlásila, že je mučím, jak je pořád kreslím a nesmí se hýbat. Díky své píli jsem se dostala na ZČU fakultu Ladislava Sutnara obor Fahion design v Plzni, kde jsem dále pokračovala na magisterském oboru Boty a doplňky.

Magisterské studium jsem těsně před cílem nedokončila. Jednoduše mě to nebavilo. Každá klauzurní práce byla pro mě velká dřina a slzy. O to víc si přiznat, že tudy moje cesta nevede.

Pro mé rodiče to bylo velké zklamání a smiřování, se skutečností, že už se nikdy nevrátím do školního systému, abych dokončila magisterské studium. Pro mě velká úleva, protože jsem nemusela dále podstupovat velký stres a tlak na sebe, který mě vždy provázel při tvorbě a skládání postupových zkoušek.

Po škole jsem se hledala. Zda-li se chci opravdu věnovat módě, nebo je zde i něco úplně jiného, čemu se mám věnovat. Přitom jsem pracovala pro jeden oděvní řetězec, kdy vše, co jsem si přála, se mi splnilo. Bohužel to byla pracovní přání z ega, takže mě to pěkně vyškolilo a božství ukázalo, že je čas jít dál. Dala jsem výpověď a vzdala se tak manažerské pozice, která mě stejně netěšila a šla na pracovní úřad, což většina lidí moc nechápala. Ale současná práce se mnou nerezonovala.

Skočila jsem do neznáma, nevěděla jsem, co bude, jak to bude...absolutní důvěra. Cítila jsem jen, že to co dělám, je správně.

V momentě, kdy jsem se rozhodla vyskočit ze systému, se to stalo. 20.3.2018 na Rituálu jarní rovnodennosti jsem se poprvé setkala s mužem mého života - alchymistou, se kterým se probudilo moje srdce skrz vůně. Návrat k sobě, kdo opravdu jsem.

Můj plný návrat k tvorbě ve mě probudila moje první alchymická esence Bohyně Ištar, díky níž se ve mě postupně probouzela síla vědomí, kdo doopravdy jsem a jaké dary přináším sem, do této reality.

Proces se již spustil s dovolením si požádat Iviho o namíchání flakónku s touto vůní pro mě. K mému překvapení mi Ivi navrhl, zda-li si nechci namalovat sama flakónek, když jsem ta umělkyně. Chvíli jsem váhala, zda-li mohu, protože původně malovala lahvičky jiná umělkyně. Ale semínko tvořivosti ve mě klíčilo, a tak jsem si svou lahvičku namalovala. Když ji Ivi poprvé spatřil, zeptal se mě co to na lahvičce je namalované? Já mu odpověděla "To je příběh...můj příběh" ... "hm lahvička s příběhem...to se mi líbí."

A tak začaly vznikat jedinečné osobní lahvičky s příběhem svého majitele.

Od lahviček k plátnu...před lety na Vyšehradě, při jedné akci, která se tam konala. Seděli jsme v trávě s dalšími ženami, které postupně pročichávaly naše vůně. Jedna zvolala "a proč nemaluješ obrazy?" Postupně se k ní přidaly další a souhlasně pokyvovaly...

V hlavě mi proběhlo "A mohu? Vždyť tu tolik lidí maluje obrazy, aby si nemysleli, že jim lezu do zelí?". Skoro měsíc to ve mě bublalo. Nakonec jsem se odvážila a ke svým 29. narozeninám jsem si objednala vše, co je potřebné k olejomalbě. A tak se můj příběh rozvinul na další úroveň, kde jsem nyní. Co bude dál? Kdo ví...nechte se tedy jako já překvapit...

Jsem umělec, žena a maminka úžasné bytosti, která se rozhodla s námi pozvednout vědomí na této planetě.

S láskou a úctou ke všemu Amirelle